Nultý den

Víš, jak se říká, že když něco krásnýho končí, něco krásnějšího začíná? S fotbalem to platí tak napůl. Ne vždy jsou ty konce hezký a po nich následuje málo odpočinku a tvrdá dřina. Ale když jedeš na vlně adrenalinu a euforie po poctivý sezóně, nehledě na výsledek, stálo to za to.

Vzpomínám, jak jsem teď na jaře za kopcem u rivalů řval na trenéra, že vydržím. Ať mě ještě na place nechá. A pak přišly tři poslední kola. Moje kondice se lámala v každým sprintu, skoro jsem omdlíval a občas jsem si sám říkal, jestli už nejsem na tohle starej. Nejsem. Nemůžu bejt. Jen to chce trochu změnit taktiku. Pořádně se nakopnout.

Teď je ale volno. Intermezzo před další bitvou. Než přijde individuál, otráveně sedíš doma a přemítáš, co bude dál. Dny bez tréninku ubíhaj pomalu. Žádnej válec, žádnej sprint a žádný housle Vaškovi při bagu. Je čas na restart, ale příprava se blíží. Musím na to jít od lesa. V mým věku už to chce i nějaký notičky. Pořídím si prémiovou výbavu a budu regenerovat jako profík. Jen to pivko někdy dám, nehraju Ligu mistrů.

Moje cíle jsou jasný. Furt mě to baví a pesimista nebudu. Něco krásnějšího určitě začíná!